O knize: 1962 / Druhý díl série o Forsytech. Poslední tři díla z „Forsyte Saga“: dva romány „In the Loop“, „For Hire“ a příběh „Interlude: The Awakening“ – přelom 19. a 20. století, Búr Válka, konec viktoriánské éry, kolaps dříve zdánlivě neotřesitelných řádů a tradic... Soames Forsyth se snaží zlepšit své zamotané rodinné vztahy, osvobodit se ze smyčky, která vznikla v důsledku rozchodu s jeho první manželkou Irene, a vytvořit novou rodinu... „Na pronájem“ - 1920. Stará Anglie umírá. Forsytovi, bývalí mistři života, se cítí nepříjemně. Teď je mi jich dokonce líto. Všichni kromě „hodných“ Forsytů, které má autor rád. Ukázali se v celé své kráse John Forsyth trpí chronickou bezmocí. Zdá se, že toto již není léčitelné. Ale zatím je tomu klukovi 19 let. V 19 letech stojí každý člověk, i ten nejbezmocnější, k smrti za svou láskou. John jen váhá, něco zamumlá a s úlevou to vzdává. Je to hodný kluk, hodný, ale nedá se s ním soucítit. Je těžké si představit, že děti ze stejné generace, které ukončily školu o rok dříve, dokázaly znovu projít válkou, nejstrašnější válkou v dějinách Anglie zradí své dítě. Zdá se, že rodičovské city mu nejsou cizí. Jolyon má čtyři děti ze tří manželek. A od každého dítěte se odvrací právě ve chvíli, kdy to zvlášť potřebuje. Výsledkem je, že všichni čtyři mají zničený život (Holly, když se na to podíváte, není výjimkou). Je to obecně milý člověk, jen poněkud vadný. Druhý rodič tě přivádí do stavu tichého vzteku. Posledních 40 let žila Irene život upíra – živila se obdivem ostatních lidí a životy jiných lidí. Když znatelně ubylo obdivujících mužů, rozhodla se zničit život svému jedinému synovi. Navíc z ničeho jiného než z dlouhodobého nepřátelství vůči člověku, který jí dělal mnohem méně ošklivých věcí než ona jemu. Důstojný výsledek života, který stojí za to žít, a jediný hrdina románu, který vzbuzuje sympatie, je Soames, příklad špatného Forsyta. Buržoazní až ostudné, nudné, vypočítavé, sobecké. Jen on jediný, jak se ukázalo, se dokáže povznést nad svůj egoismus a své ambice. Ve třetí knize je tedy svět Forsytů obrácen vzhůru nohama. Nemyslím si, že se autor snažil dosáhnout přesně tohoto efektu. Napsal jen pravdu.